čtvrtek 15. května 2014

Psychopati - prolog


Prolog


Milí lidé,

nebo bych snad měla napsat zlí, nebo snad zlomyslní, odporní, ignorantští, nebo snad hloupí? Protože všechny tyhle přívlastky se k Vám hodí. Mám za úkol napsat Vám pravdu. Pravdu o všem. Naštěstí doktor přesně neurčil jaký druh pravdy napsat, takže když Vám napíšu, že jste hnusní ignoranti, je to taky druh pravdy.

Ale teď k podstatnějším věcem. Víte Vy, proč Vám vlastně v úvodním odstavci nadávám? Netušíte? Tak já Vám to řeknu. Protože většina z Vás odsuzuje. Odsuzuje podle vzhledu, podle inteligence a i bohužel podle vrozených, nebo i získaných vad. Vlastně odsuzujete všechny, kteří se byť trochu odlišují. Ale od kdy je originalita přestupek?

Proč Vám to vlastně říkám. Sama jsem totiž pocítila Váš hněv za to, že jsem jiná. Na vlastní kůži jsem poznala, jací jste doopravdy. Tam uvnitř, kde je Vaše pravá já. Kde skrýváte své jádro existence, které je podle Vás dokonalé. A když někdo náhodou tohle jádro dokonalé nemá, je vyvrhel. Stejně jako já.

Jsem psychicky labilní jedinec, který Vám píše z psychiatrické léčebny. Domnívám se, že spousta z Vás právě odhodila tenhle dopis, aby nadále nemusela číst bláznivé věci od bláznivé holky. Možná že tyhle věci zní bláznivě, ale když se nad tím zamyslíte, tak jsou moje slova pravdivá.

Proč jste právě dopis odhodili? Proč ho nechcete číst? A proč Vy, kteří to ještě čtete, ohrnujete nos nad mými úvahami? Honí se Vám v hlavě tolik nesmyslných věcí. Nedůležitých věcí. Všem, kterým je tenhle dopis určených, bych přála aspoň týden zde, na klinice. Konečně byste poznali, co je důležité. Konečně byste pochopili.

Jenže ani můj dopis, který píšu s jiskřičkou naděje, že něco změní, Vás neuchvátí natolik, abyste o něm mluvili. Možná nad tím budete chvíli přemýšlet, ale za chvíli se Vám to vykouří z hlavy a budete zase myslet na kraviny. Na kraviny, které nejsou podstatné, ale pro Vás stejně důležité jako kyslík.

Lidi, zamyslete se nad sebou. Prosím. Vaše odsuzování se nedá snést. Vidět Vás, jak na nás ukazujete a pomlouváte nás, se nám nelíbí. My Vás slyšíme, my Vás vnímáme i vidíme, jsme stejní a přesto tohle všechno… Proč? Jednoduchá otázka, proč to děláte? A proč mi nikdo nedá odpověď na tuhle otázku?

Nevím co dál napsat. Pokud jsem Vás nepřesvědčila do teď, už to nemá cenu. Nepřesvědčím Vás.

Ale jednou budete litovat. Budete litovat, že jste se proti nám vzbouřili. A věřte, že naše pomsta bude sladká, s nádechem krve.

Rozladěná, naštvaná a stále s jiskrou naděje, Vaše labilní Holka

1 komentář:

  1. Až mě z toho mrazí. V očekávání, že se příběh zvrhne v něco krvavého, jdu číst další kapitolu. :D

    OdpovědětVymazat