Recenze - Hledání Aljašky

Jdu hledat velké Možná

Název: Hledání Aljašky

Autor: John Green

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2013

Počet stran: 249

Vazba: Hardback

Série: -

Díl: -

Anotace

Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku.

***

Greenovo jméno není nikomu neznámé a jeho knihy zaujaly celý svět. Je to autor s velkým A, který se rychle vyhoupl  na první příčky všech žebříčků a to díky svému dílu Hvězdy nám nepřály, které je více než úspěšné a dočkalo se i filmového zpracování. A teď mám za sebou další Greenovo dílo, které mi vehnalo slzy do očí a vykouzlilo úsměv na tváři.

Miles, nebo později řečený Váleček je tichý nudný kluk, který bydlí s rodiči. To se však mění, když odjíždí na školu daleko od domova hledat „velké Možná“ a poznává zde nové přátele, nepřátele a hlavně záhadnou Aljašku, která mu změní život. Nejen láskou, kterou k ní cítí, ale i poznáním, které mu během školního roku odhalí.  

Jdu hledat velké Možná

Hledání Aljašky si získalo mnoho přívrženců, ale i odpůrců. Zdá se, že čtenáři se rozdělily do dvou samostatných táborů, které si stojí za svým a nic mezi nimi neexistuje. Po přečtení knihy už se nedivím, protože dílo si buď zamilujete, nebo zavrhnete. A já jednoznačně patřím mezi milovníky.

Po přečtení obou Greenových knih, které vyšly v česku, jsem si myslela, že mě autor už nedokáže ničím překvapit a svoje kouzlo už obnovit nedokáže. Tolik jsem se už dlouho nemýlila, protože Aljaška je opět úplně jiná než předchozí díla a má svojí vlastní osobitou auru.

„Vy kouříte, protože vám to chutná. Já kouřím, abych umřela.“

Život středoškoláka mimo domov a dozor rodičů si umíme představit všichni. Chlast, kouření a tráva. A někde mezitím se občas objeví láska, která dokáže změnit každého. Láska, která nám opět zahraje na city a donutí nás přemýšlet nad tím, co je opravdu důležité. A je láska opravdu tak důležitá, nebo je to jen přeceňovaná krása života?

Představte si potůček, nebo říčku, která se pomalu vine krajinou a nikam nespěchá. K tomu bych přirovnala dějství knihy. Žádný spěch, občas nějaký sráz, ale jinak dny ubíhají v tempu života. To ale neznamená, že je kniha nudná. Naopak, je ještě zajímavější. Na zápletky a rychlý zvraty není čas kvůli zaobíráním se citovou podstatou knihy, která svrhne čtenáře z toho nejvyššího vodopádu. 

Lidé chtějí bezpečí. Nedokážou snést představu, že by smrt byla jen velké černé nic, nesnesou myšlenku, že jejich blízcí by neexistovali, a neumějí si ani představit, že by oni sami neexistovali. Nakonec jsem došel k závěru, že lidé věří v posmrtný život, protože nedokážou nevěřit.

Postavy jsou opět úžasně vymyšlené a propracované. Každá má svoji osobnost, hlavu, problémy a strasti. Jsou to obyčejné děti z měst a vesnic, jako jsme my a řeší stejné problémy jako my. Jen jiným způsobem, než jsme zvyklý. Miles, nebo pod přezdívkou metafory Váleček, je tichý, chytrý kluk, díky kterému ale začala jedno krásné dobrodružství plné poznání. Váleček na své cestě pochopí mnoho věcí, což se odrazí na jeho osobnosti. Ke konci knihy už to není ustrašenec, ale zralý středoškolák, který ví, co chce a jak toho dosáhnout. Aljaška je už od začátku zahalena tajemstvím, které ze sebe strhává velmi opatrně a pomalu. Nikdo nevidí do jejího myšlení, je sebestředná, namyšlená, náladová, ale i nápomocná, a když se dobře vyspí tak i milá. Budete ji zbožňovat a nenávidět zároveň. Je to osobnost, na kterou se nezapomíná ani po skončení knihy. Jejich patru doplňují další postavy, kterým je taktéž věnován prostor na poznání a projevů myšlenek. 

Je těžké neporovnávat Hledání Aljašky s dalšími díly a soudit ji samostatně, téměř nemožné. Green má své osobité kouzlo, které když někomu nesedne jednou, nesedne mu vůbec (najdou se výjimky). Jeho popisy krajin jsou kouzelné a popisy myšlenek dokonalé. V jeho knihách najdete nekonečně mnoho citátů a ponaučení, které si vezmete s sebou do života. A tady to není jinak. Způsob přemýšlení nad láskou a smrti se posouvá zase o něco dál a nutí, opravdu nutí čtenáře přemýšlet.

10/10