Proč se bojím?
Stojím na kraji útesu,
koukám do propasti,
kam kdybych skočila,
čekala by mě jen smrt.
Ale to je to co chci,
tak proč nejsem schopna skočit,
proč jen bezmocně stojím,
a čekám,
než mě někdo postrčí?
Proč nemám dost odvahy,
ukončit to trápení,
které provází celý můj život,
a skončit s tím vším?
Chci.
Tolik chci skočit,
ale bojím se.
Bojím se neznáma,
smrti,
bolesti,
všeho!
Tak proč nepřijde někdo,
kdo tohle všechno ukončí,
a kdo mě svých muk,
zbaví?
Velice zajímavá báseň, výstižně popisuje lidský pud sebezáchovy, který je někdy silnější, než rozumné uvažování (a nebo spíš v takové chvíli rozumné uvažování naprosto selhalo a tak musí nastoupit pud sebezáchovy - tak dlouho vžitý, že musí být rozumný?) :)
OdpovědětVymazat