5 divných věcí, které dělám s knihami

Ahoj,
dlouho se tu neobjevil žádný článek, který by přímo souvisel s mojí osobou, tak jsem se to rozhodla napravit. Berte to jako malý vánoční dáreček, protože jsem zjistila, že články o autorech jsou žádané, tak snad vás tím trochu potěším. Ale..! Nebude to jen tak ledajaký článek o mně. Bude se týkat mně, ale zároveň knih, protože bez nich by to nebylo ono. Takže se pohodlně usaďte, uvolněte a nechte se líbit článek a mých divných zvycích. (PS: Neohrnujte moc nosy, protože si to přiznejme, nejsem jediná, kdo tohle všechno dělá.)

5 divných věcí, které dělám s knihami

Čichám k nim. Kdo nemiluje vůni nových, ale i starých knih, tak není opravdový knihomol. Osobně bych mohla ke knihám čichat od rána o večere a neměla bych toho dost. Nejlepší je, když jdu ke knihovničce a už po cestě cítím tu vůni knih. To stejně, když vejdete do knihkupectví, nebo do knihovny. Směsice vůni tisíce knih. To je pravá slast pro nosní dírky.

Objímám je a pomalu se o ně starám víc než o sebe. Tohle určitě nedělám sama, protože který milovník knih by se o ně nestaral pomalu jako o svoje dítě? Opatrně položit, hlavně nepotrhat obal, nezničit vazbu, neohýbat stránky! V knihkupectví si poctivě prohlížím každý kousek a snažím se najít ten nejlepší (ale někdy je mi těch poničených líto, tak je vezmu taky). Proto mě často štve, že se v obchodech ke knihám chovají jako s... nevím, ale opravdu hrozně. Hází s nimi, ohýbají co se dá a podobně. Mám potom chuť vzít tu nejtěžší knihu a praštit je s ní do obličeje. (Ne, vůbec nejsem agresivní.)

Pořád dokola musím obdivovat svoji knihovničku a všechny knihy v ní. A taky ji přeskládávat, rovnat, otírat prach a tak dále. Však to znáte. Ale moje knihovna je jako moje posvátná věc. Brácha k ní má úplný zákaz chodit, protože nedokáže ocenit krásu knih a nejspíš by je nejraději vyhodil (je naprostý antičtenář.) Zato já k ní chodím pořád, i když ji mám ve stejným pokoji jako spím. Stejně k ní chodím a přejíždím prsty po hřbetech knih. Občas nějakou vytáhnu a jen tak se začnu do nějaké stránky.

Knihy tahám neustále při sobě ať už jede sebemenší dálku, nikdy nevíte, kdy se může stát, že ji budete potřebovat. Co kdyby se stala bouračka a vy byste zůstali stát v koloně a neměli u sebe knihu? To je téměř nepředstavitelný. Brr... Nejvyšší stupeň ale je, když sebou knihu taháte i do koupeny a na záchod. (na záchod ne ta často, ale v koupelně jsem s ní pořád.) Nedávno se jedné blogerce stalo, že uvízla v koupelně a byla za tu knihu ráda! Takže si ji berte opravdu všude, nikdy nevíte, kdy vám to zachrání život.

Stále nakupuji nové a nové knihy, i když vím, že jich mám doma tunu nepřečtených. Ale ono se to nedá vydržet, pochopte to! Ten pocit, když držím další novou knihu je úžasný! Ale ten problém s nepřečtenými knihami je potom hrozný. Naštěstí to nějak stíhám číst, ale to jen proto, že se v nakupování vážně krotím a omezuji na minimum. Zatím...

Máte nějaké stejné úchylky nebo naopak úplně jiné? Nestyďte se a pochlubte se! :)