(RC) - Motiv vraždy – sto let stará kniha?

Poslední rituál

Název: Poslední rituál

Autor: Yrsa Sigurdardóttir

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2005

Vazba: Hardback s přebalem

Počet stran: 420

Série: Tóra Gudmundsdóttir 

Díl: 1.

Anotace

Jsme na Islandu, v budově univerzitní katedry historie. A právě zde je nalezena zohavená mrtvola německého studenta Haralda. Má vypíchnuté oči a jeho tělo je označeno magickou runou. Bohatá rodina zavražděného najme bývalého kriminalistu Matthewa a islandskou právničku Tóru.

***

Vskutku originální severské krimi, z kterého vám zamrazí v zádech. Nečekejte žádné normální policejní postupy nýbrž důvtip právničky, která jedná na vlastní pěst. Pokud se k tomu trochu zajímáte o čarodějnictví, nebo vás tohle téma aspoň zaujalo, je pro vás tahle detektivka jak stvořená.

Na islandské univerzitě byl zabit jeden německý studen, který sem přijel za výzkumem a studiem. Jeho tělo se našlo v zohaveném stavu a bez očí. Policie okamžitě zatkne jednoho z jeho přátel, ovšem Tóra, pověřená právnička, má vážné důvody, že o vraždu se postaral někdo jiný. Tóra se vydává vstříc vyšetřováním napříč časem i místy.  

Ty černé klapky na očích vůbec žádné klapky nebyly!

Hned po pár kapitolách je jasné, že to nebude stereotypní detektivka, která se ubírá stejným směrem a vyšetřováním. Autor zvolil netradiční způsob vyšetřování i vyšetřovatelky, protože Tóra je obyčejná právnička, která původně nechtěla mít s případem nic společného.

Taky námět čarodějnictví a tajemné rituály se nevyskytují v každé druhé knize. Často se zde objevují narážky na knihu Kladivo na čarodějnice, kterou si chci díky tomu přečíst. Viděla jsem ovšem film a upozorňuji, že to není pro slabé povahy. A občas ani tahle kniha, protože některé části jsou až nechutné.

„Podezříváte mě, že to nezvládnu?“ ohradila se Tóra dotčeně.

Styl autora sedne snad každému. Je pravda, že si rád zahrává s roky a různými historickými prameny v případu, ale po chvíli si člověk zvykne. Někdy se naskytnou pasáže, kdy dlouho popisuje jeden historický svitek na dvě stránky, což může čtenáře trochu odradit, ale vzápětí to nahradí akcí a zajímavým zvratem. A těch se v knize vyskytují víc než dost.

Taková menší vada na kráse knihy jsou jména a nedostatečná pozornost osobnímu životu hlavních hrdinů. Naše čeština není vybavená na jména německého, nebo islandského původu, což může trochu dělat problémy, ale dá se na to zvyknout. Ale nedostatek osobního život vyšetřovatelky mi vadil. V její rodině se dělo spoustu zajímavých věcí, které jsou ale bohužel jen lehce nastíněné a vůbec ne přiblížené.

„Nenašly se u něj Heraldovy oči.“

Tóra je ale sympatická právnička, která myslí jako my. Není to žádný geniální vyšetřovatel, ale obyčejný člověk, který se ke správnému výsledku musí pořádně dokopat. Naštěstí tu má na pomoc parťáka Matthiase, který má jisté zkušenosti a znalosti čarodějnictví a rituálu. Zprvu se zdál jako nesympatický a nafoukaný ochranář, ale postupem času roztával a stala se z něj celkem zajímavá postava.

Závěr knihy mě hodně překvapil. Na posledních sto stranách se toho dělo hrozně moc a nestačili jste zírat na všechny ty události. Možná by bylo lepší, kdyby kniha byla a pár stran kratší a napětí bylo lépe rozvrženo, ale není to nic převratného. Celkově jsem s knihou spokojená a nadšená. Téma čarodějnictví mě hodně překvapilo a potěšilo.

8,5/10

Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji nakladatelství Metafora.

Knihu si můžete pořídit zde.