sobota 24. května 2014

Naivita

Dneska krátká povídka, která je rychle sepsaná. Jsem teď u kamarádky, takže se omluvám, že moc neobíhám, ale zítra odpoledne se vracím, takže to všechno doženu. Možná ještě dneska večer :)

Naivita

Stojím na útesu. Koukám do divokých, nespoutaných vln, které tvrdě naráží do skla a rozdělují se o ně. Přesto že vědí, že skály nikdy nemůžou porazit, zkouší to znova a znova.
Hledím na bláznovství, které pochází z přírody. Proč se o přírodě říká, že je inteligentní, když nechá své mořské děti každou chvíli bojovat na smrt s vyhlídkou prohry? Nikdy nemůžou vyhrát.

Tak jako nikdy nebudu moct vyhrát já.

Jsem jako tyhle vlny. Pořád se pokouším překonat skálu, ale nejde mi to. Ať se pokusím kolikrát chci, nikdy to nedokážu. Protože jsem jen slabá hříčka přírody stejně tak jako voda. Slabá…
Naslouchám.
V dálce šumí tich les. Listy padají ze stromů a dopadají na suchou zem, kde později uschnou. Další zmařený životy. Každý list jde na smrt. Každou větvička, která se ulomí, je usmrcena. Proč?!

Protože příroda je slabá. Stejně slabá jako já.

Slyším vlky. Krásné zvířata, která vyjí na měsíc. Co z toho mají? Proč každý den vyjí, i když z toho nic nemají? Nevidím v tom žádný smysl.

Tak jako ve svém životě.

Poslouchám dál a slyším výstřel. Lidské vymoženosti působí nesmírnou bolest. Všem. Lidem, zvířatům, přírodě. Jedna puška může zmařit tolik životů. V dáli se ozve bolestný sten vlka. Je mi ho líto. Je to naivní zvíře, které provádí svojí rutinu a člověk mu to překazí. Zabil jeho jedinou naději. Zabil jeho.

Tak jako zabijí mě.

Jsou různé druhy zbraní. Pušky, které ničí životy jednou pro vždy. Rychle a bezpečně. Ale jsou i další možnosti, jak ublížit člověku. Nebo ho mučit. A jedním z tokových lidských nástrojů je láska.
Nač je? Zbytečně oslabuje lidi. Dává jim naději, která neexistuje a stejně za chvíli odejde. A potom je člověk slabý, smutný a bezcenný. Zbyde jen prázdná skořápka a to jen za cenu pár chvil domnívající se lásky.

Nechápu to.

Chci domů. Kochám se hvězdami a hledám domov. Tady není. Tohle nemůže být můj domov. Tolik zla. Tolik slabosti a smutku. Zloby a vzteku.

Ne! Tohle nejsem já. Tohle není můj domov.
Chci pryč z tohoto utrpení.

Udělám krok vpřed. Nevnímám prázdnotu pod sebou. Vnímám jen přibližující se vlny, které stále nevzdávají svůj boj proti skalám. Za chvíli se k jejich válce přidám taky.

Jako další z mnoha věcí, které bojují pro nic.  

13 komentářů:

  1. Ty jo, je to super.:) Dost se to stylem psaní trefuje do mého vkusu ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Opravdu moc se mi povídka líbí! Je to krásně napsaná XO. Přesně takový styl psaní se trefuje do mého vkusu a... povídka je hluboká a taková zvláštní a zároveň nádherná a dojemná.
    Jediné, co bych vytkla, je: koukám se do divokých, nespoutaných vln... Mě se to "koukám" tam moc nehodí, možná to připadá tak jenom mě, přijde mi "vhodnější" napsat: hledím do divokých, nespoutaných vln nebo dívám se na divoké, nespoutané vlny... Je to však hrozná maličkost.

    A jak jsem již psala, moc se mi to líbí. Ten konec mi vyrazil dech, je z něj úplně cítit taková ta mrazivá atmosféra a... už nevím, co psát, snad jen to, že máš fakt talent :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ilonko, ty máš opravdu talent na psaní!:)
    Jednorázovka stojí rozhodně za zamyšlení, přečtení a obdiv:) Zamyslet se nad 'slabostí' a nad tím jak skoro každý za něco bojuje ..je rozhodně dobrý nápad o tom napsat:) Jedním slovem krása!:)

    OdpovědětVymazat
  4. Narychlo sepsaná? Vždyť je nádherná, na té bych já pracovala hodinu, ne- li víc :D Navíc, moje oblíbené povídky jsou ty, kde skáčou ze skal do moře hlavní hrdinové, takže jsi mě moc potěšila :)

    OdpovědětVymazat
  5. Poviedka je naozaj vydarená, je z nej patrné, že hlavná postava je už na dne. Všetky tie príklady, ku ktorým sa prirovnávala - vlny, príroda, vlky... Dá sa to brať takto, ale ako som to čítala, v duchu som hovorila protiargumenty - voda predsa postupne nahlodáva skaly a zvetráva ich a podobne :-) Možno je to znak, že ja na dne našťastie nie som :-)
    Každopádne, vydarila sa ti :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoy, povídku si přečtu až večer a pak vyjádřím názor (ale určitě bude super!) :) chci ti jen oznámit, že jsem tě nominovala:
    http://nemesismoriko.blog.cz/1405/blog-tag-podruhe-aneb-the-sceret-of-the-immortal-lba

    OdpovědětVymazat
  7. Trochu mi to připomíná Průhlednou, jen stokrát lepší! :D
    Bomba Ilí :333333 :D

    OdpovědětVymazat
  8. Rychke sepsaná!
    Tak to teda páni!!!! Je to naprosto překrásný!

    OdpovědětVymazat
  9. Páni, vážně je to krásné. Má to své vlastní kouzlo a k tomu atmosféru, která by se dala krájet. Palec nahoru! :3

    OdpovědětVymazat
  10. Je to opravdu krásně napsané, pěkné myšlenky :). Ačkoliv si nemyslím, že příroda je slabá, spíš v přírodě to má všechno význam, například vlci vytím komunikují :). To my lidé jen přírodu nechápeme. My se snažíme zachránit všechny (a taky si to s dnešními technologiemi můžeme dovolit) - ale v přírodě ty nejslabší někdy nenechají žít (neříkám, že se podle toho máme taky chovat, ale že to má význam) aby mohli přežít ti, co mají větší šanci, že se dožijí dospělosti a zplodí potomstvo, takže zachovají rod. Tím, že se nebudou zatěžovat slabými, zachrání silné a tím se stanou silnými. Je to sice smutné, ale zvířata neumí to, co mi, nemají na to prostředky, takže to takhle prostě někdy udělají - ale proto, aby byli (jako skupina i její potomstvo) silní :)

    OdpovědětVymazat
  11. Nemam rada tyhle pribehy na utesech. Ale tvuj se mi libil. Byl doopravdy vyjmecny a zkvele zpracovany! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvam se za chyby. Na mobilu sekam jednu za druhou. :/ :)

      Vymazat