Ahoj,
dlouho se tu neobjevil žádný článek, který by přímo souvisel s mojí osobou, tak jsem se to rozhodla napravit. Berte to jako malý vánoční dáreček, protože jsem zjistila, že články o autorech jsou žádané, tak snad vás tím trochu potěším. Ale..! Nebude to jen tak ledajaký článek o mně. Bude se týkat mně, ale zároveň knih, protože bez nich by to nebylo ono. Takže se pohodlně usaďte, uvolněte a nechte se líbit článek a mých divných zvycích. (PS: Neohrnujte moc nosy, protože si to přiznejme, nejsem jediná, kdo tohle všechno dělá.)
5 divných věcí, které dělám s knihami
Čichám k nim. Kdo nemiluje vůni nových, ale i starých knih, tak není opravdový knihomol. Osobně bych mohla ke knihám čichat od rána o večere a neměla bych toho dost. Nejlepší je, když jdu ke knihovničce a už po cestě cítím tu vůni knih. To stejně, když vejdete do knihkupectví, nebo do knihovny. Směsice vůni tisíce knih. To je pravá slast pro nosní dírky.
Objímám je a pomalu se o ně starám víc než o sebe. Tohle určitě nedělám sama, protože který milovník knih by se o ně nestaral pomalu jako o svoje dítě? Opatrně položit, hlavně nepotrhat obal, nezničit vazbu, neohýbat stránky! V knihkupectví si poctivě prohlížím každý kousek a snažím se najít ten nejlepší (ale někdy je mi těch poničených líto, tak je vezmu taky). Proto mě často štve, že se v obchodech ke knihám chovají jako s... nevím, ale opravdu hrozně. Hází s nimi, ohýbají co se dá a podobně. Mám potom chuť vzít tu nejtěžší knihu a praštit je s ní do obličeje. (Ne, vůbec nejsem agresivní.)